Jak to může vypadat na cestě k sebelásce

Otázka dne. Co tě dělá šťastným? Kde se cítíš naplněný tak, že můžeš dát druhým, aniž by tě to vysilovalo a bralo čas?

Někdy je těžší, než se zdá udržet si rovnováhu v tom dát sobě, dát druhým. Právě jsem si udělala jeden test a pokud budu upřímná odhalil mě:-))))))))))

Uviděla jsem samu sebe a opět svoji snahu být dokonalá. Vyhovět. Potěšit. Nezklamat. Milovat.

Znáte to někdo?

Jak s tím pracujete vy?

Kde vás samotné to zasahuje nejvíce?

Kdo je s tím srovnán, ať odjakživa nebo zkušeností uvítáme (určitě nejen já” jak to přišlo.

Moje zkušenost. K tomuto tématu.

Malá Martinka dělá, co může, aby jí měli rádi a nechápe, co se děje. Říká si, maminka se asi zlobí, že mám nemocné nožičky. Zlobí se na mě. S tím se pracuje těžko, neboť  nemocnou nožičku nelze vyměnit jako například oblečení, či účes na hlavě…. Tady už je jasné, že téma sebeláska bude celoživotní.

Martinka ve škole bojuje ze všech sil, ale šikana se jí nevyhne. Snaží se seč může a přesto se stane, že dostane špatnou známku. Další neúspěch. Ani špatná známka maminku nepřesvědčí.

Martinka začíná cítit všechno, jen ne to, že se má ráda. A cítí to i ostatní. Nevyhne se šikaně, špatným známkám. Snaží se být hodná a poslušná. Ve škole by to ještě šlo, i když tím nebude oblíbená. Doma to nejde tak snadno a tak dochází k bití a hádkám.

Puberta se stane obdobím horším než smrt. Doma je problémová, ve škole to nejde a k tomu kluci. Nikdo jí nechce. Nikdo nemá odvahu chodit s holkou s nemocnou nožičkou.

Zjistí že je dobrá kamarádka. Je tu naděje. Nemusí mít nejlepší kamarádku, hlavně, že ji berou. A Martinka je opravdu dobrá kamarádka. Pomáhá, jak může a kde může….

Ráda čte. Ráda píše. Ráda maluje a je ráda sama. Ani to jí nevadí. Jen kdyby uvnitř nebyl ten pocit. Možná by to všechno tak, jak to je, bylo v pořádku.

Možná by mohla mít i kluka, ale nejde to. Už si nevěří a tak nevěří, že by to šlo.

Nakonec přijde. První, co uslyší, že si není jistý. Martinka vlastně také ne. Každý je úplně jiný. Dají se dohromady. Martinka je přeci hodná, laskavá, všem pomůže, je zodpovědná….. A první co uslyší – jestli to má fungovat, musíš se přizpůsobit ty mně…..

Nakonec přijde už velká Martinka a řekne dost….Zůstane sama. Má dvě malé děti. Věří, že chyba je na její straně. A věří tomu i ostatní.

Vyčerpaná, zklamaná, se zlomeným srdcem a úplně bez ničeho začíná žít po svém.

Cesta k sebelásce může začít kdykoliv. Mockrát ji provází různé životní otřesy. Ale pokud nejde o život, nejde o nic..

Stojím tu dnes o deset let starší. Stejně jako jsem stála před deseti lety. Dnes mám stále dvě děti. Žiji ve vztahu a mám vysněnou práci……… Je to přesně naopak. A zdálo by se, že mám vše. Mít vše je relativní.

Buďme k sobě hodní. Buďme k sobě ohleduplní, citliví, laskaví, milující. Buďme trpěliví.

Mít se ráda. Tajemství života.

Krásný den.

 

 

 

 

 

 

 

Buďte šťastní

Víra s tím nesouvisí. Člověk má zvláštní dar věřit, že až se “něco” stane, bude konečně šťastný. Neustále se tím staví do pozice až nebo kdyby…..Naše neustálá touha po dokonalosti… Naše kritičnost založená na tom, co se zrovna nosí, co by se mělo a co kdo řekl, jde někdy až za hranice únosnosti. Proč vlastně? Šťastný ten, kdo se má rád….Mít rád sám sebe vám nedovolí pochybovat. Neumožní nikomu a ničemu abyste se cítili zbyteční nebo naopak nadbyteční. Nese vás na vlnách přítomnosti a nehledá nic, co by bylo ještě potřeba. Je tím kým je…Žijete svůj život, ať se to druhým líbí nebo ne. Vaše tělo, myšlenky, emoce i komunikace jsou v souladu. Víte, kdo jste. Vyjdete ven v oblečení, které vám sedí a nemusí být podle poslední módy. Nikdo vám nevadí. Nepotřebujete být s někým, můžete být i o samotě. Jste součástí společnosti s ní i bez ní. Nepotřebujete se zalíbit. Vaše jistota a vědomí sebe sama vám dává prostor pro to být i nebýt.

Sami jste poznali, že pokud jste jiní, nějak to nefunguje. A to v každém případě. Necítíte se dobře. Není vám dobře. Vaše myšlenky vám utíkají a vůbec nejsou příjemné. Stejné je to i s pocity. A okolí jako by vás odmítalo. Prostě je to na nic. Někdy jen na chvíli, podle toho, jak moc popíráte sami sebe a jindy je to opravdu od rána do večera… Úlevu nemusí přinést ani spánek. Stane se, že nepřichází. Všechno vás nutí znovu nastoupit. Vstoupit do sebe. A vystoupit z role….Z role, o které si myslíte, že vám přinese užitek či úlevu.

Někdy je vám tato role dlouhými roky ušita na míru a vy se s ní ztotožníte… Jenže….. I přesto cítíte, že to není ono…Někdy to i přesto všechno přijmete, protože vlastně nic jiného neznáte. Nevíte, jak dál. Bojíte se o sebe, o svůj život…… Říkáte si, jim se to řekne…..

Někdo se obětuje na celý život, někdo se v určitém okamžiku rozhodne. Obojí je v tu chvíli možné. Nikdo neví vše. Ani vy ani já. Možná, že ta oběť nakonec přinese velmi důležitou životní zkušenost.

Ať už se rozhodnete jít po jakékoliv cestě – buďte šťastní. Nepřemýšlejte nad tím, zda děláte dobře. Važte si svých rozhodnutí a buďte šťastní. Važte si sami sebe i přesto. že všichni ostatní říkají, že “jinak” by to bylo lepší…..Važte si sami sebe v každém okamžiku. Važte si sami sebe jako člověka ve vztahu i svobodného. Važte si sebe jako člověka, který pracuje a to i tehdy, když práci zrovna nemáte. Važte si sebe, i když víte, že vám někdy není příjemně. A važte si chvílí, kdy je to naopak. Važte si sebe VŽDY a i když to zrovna teď necítíte i tehdy to zkuste a važte si sebe sama…..

Krásný den všem….